Vždycky jsem chtěla být v něčem dokonalá. Opravdu moc ráda jsem četla knihy, takže jsem si taky potom přidala knihy o tom, jak pracovat s počítačem. A vy se možná smějete, protože v dnešní době asi každý člověk umí zacházet dokonale s počítačem. Jenomže já jsem asi výjimka. Nevím jak vy, ale vadí mi, když jsem v něčem výjimka, protože když je někdo výjimka, tak na sebe neprávem a nechtěně přitahuje pozornost.
A já jsem velice stydlivá žena, takže nerada na sebe poutám pozornost. Proto mi bylo opravdu trapně, když jsem v knihovnictví chtěla nějakou knihu, která se zajímá o informatiku a o počítače, včetně informační technologie. Když jsem tohle řekla panu prodavači knihkupectví, tak na mě koukal s otevřenou pusou. On mi řekl, že takové knihy sice mají, ale jsou určené spíše pro malé děti. Řekla jsem, že dítě nejsem, že bych chtěla knihu o informační technologii pro dospělé lidi. Pán mi řekl, že takovou knihu vůbec v prodej nyní nemají. A prý ani neví, jestli se takové knihy vyrábějí. Myslel si totiž, že dospělý člověk už asi dokonalé ovládá počítač, jinak ti to vysvětlit opravdu nedokážu.
A mrzelo mě to a jednu dobu mi taky bylo trapně. Protože ten pán na mě tak divně koukal. A měl mě asi za blázna nebo jako kdybych přijel a někde z Marsu nebo z Venuše. Vždyť co je na tom divného, když žena nezná informační technologie a nevyzná se v počítači? To je přece nějaká chyba nebo co? Myslím si, že lidé to berou všechno moc vážně a že očekávají, že každý učený z nebe spadl. Říká se ale pravý opak. Protože žádný učený z nebe nespadl. A v tomhle tedy výjimka opravdu nejsem. Kdyby to všechno bylo na mě, tak bych se opravdu nikomu nedivila, kdyby neuměl nebo nezvládal dobře informační technologii nebo se nevyznal skvěle v počítači. Vždy svět není digitální, tak v čem by byl pak problém.
