O tom, že aut na našich silnicích neustále přibývá, není sporu. Stejně tak je jasné, že silnice mají jen omezenou kapacitu. Pokud tedy chceme zachovat plynulost dopravy, je nutné tento problém nějakým způsobem řešit.
V současné době se k tomu používají v podstatě dvě metody. Jednou z nich je rozšiřování stávajících vozovek. Díky tomu na nich může být více pruhů, což znamená, že po nich projede najednou více aut. Tím bude provoz plynulejší a také se omezí nebezpečí dopravní nehody.
Další metodou je stavba nových silnic, zejména obchvatů měst. Ty zase vytváří nové cesty, po kterých mohou vozidla jezdit, což opět dopravě uleví. Navíc se v tomto případě uleví i městům, neboť se nebudou muset potýkat s takovým hlukem a smogem, zejména pak z nákladních automobilů.
Na první pohled se to tedy zdá jako rozumné řešení, avšak když se zamyslíme, zjistíme, že je v podstatě neudržitelné. Aby bylo totiž možno rozšířit silnici či postavit novou, je nutné k tomu zabrat půdu. Nejčastěji se jedná o kvalitní ornou zeminu, na které by bylo možné pěstovat potraviny. A problém je, že jakmile se zde postaví silnice, obnova pole je v podstatě nemožná.
V důsledku to tedy znamená, že zde sice mohou plynule jezdit auta, avšak zároveň vyprodukujeme méně potravin. To je ostatně také jeden z důvodů, proč jsme tak závislí na dovozu – plocha naší země a zvláště úrodné půdy je již tak dost malá ve srovnání s počtem obyvatel, rozhodně není potřeba ji ještě ubírat.
Se zvyšujícím se počtem aut však také souvisí nutnost mít stále více míst na parkování. Proto často mizí z měst dětská hřiště, a namísto nich jsou zde parkoviště. Ano, můžeme si stěžovat, avšak auta zkrátka někde stát musí, a to, co stačilo například před deseti lety, je dnes zoufale málo.
Ideálním řešením by samozřejmě bylo omezení počtu vozidel na silnicích celkově, ovšem je pravděpodobné, že k tomu v dohledné době nedojde.
